Mike Carey: Lucifer — Ďábel vchází do dveří

Včera jsem se u Šumaře dočetl o existenci komiksu jménem Lucifer. Jelikož Sandmana jsem četl a postava Lucifera, na které je tato komiksová řada založena, se mi líbila, zatoužil jsem si jej ihned přečíst. To bylo naštěstí snadné — stačilo si jej půjčit v Městské knihovně na Mariánském náměstí.

Malá vsuvka. Ona vůbec se Městská knihovna dost lepší, co se týče komiksů. Mají i zmiňovaného Sandmana, Nikdykde, Bažináče a hromady dalších. Konec vsuvky.

Mike Carey je komiksovým scénáristou. Napsal například scénář ke komiksu Nikdykde (podle skvělé knihy Neila Gaimana), který u nás též vyšel.

O ději tu nic psát nebudu, protože to v recenzích nesnáším. Mohu ale nastínit: Lucifer je sandmanovský, tudíž ten, který se vzdal vlády nad Peklem a odešel do Los Angeles provozovat luxusní bar a hrát tam na piáno. Sympatické, že? Bohužel mu do baru chodí nejen lidé, ale i andělé, takže se to hraní občas komplikuje…

VAROVÁNÍ: Dále následují již jen mé nechutně laické a krutě subjektivní názory.

Byli jste varováni, čtete dále; dobře vám tak. Takže: Mike Carey píše slušně. Nikdykde bylo docela dobré. Knihu však mám v top 10, komiks nikoli. Tak dobrý zase nebyl.

Co se týče Lucifera. Byla to příjemná zábava na jedno odpoledne. Ano, možná jsem jej přečetl až příliš rychle. Skládá se ze tří povídek. První (nejdelší) byla docela pěkná, prostřední byla slabší — nejspíš moc roztahaná, poslední (bohužel nejkratší) byla výborná. Ironické je, že Lucifer se v ní téměř nevyskytuje. Možná moje pocity souvisí i se stylem kresby, který je v každé povídce jiný. Prostřední mi příliš nevyhovoval.

Šuma šumárum, dobrý výkon.

Docela mě bavily monology postav, zvlášť Lucifera. Je to taková příjemně moudro-cynicky znějící pseudointelektuální vata, ze které se však tu a tam kupodivu vyloupne pěkná perlička.

Lucifer je vlastně takový sympatický a spravedlivý chlápek, na kterého má kdovíproč hromada bytostí zlost. Bude se vám líbit.

Označení 18+ je třeba brát spíš jen jako marketingovou nálepku. Překlad Štěpána Kopřivy mě ničím neurazil. Fakt je, že mě ani ničím nezaujal.

Zaznamenal jsem dějové linie, ale i koncepty, které byly v příběhu započaty a pak už se nebyly dál rozvíjeny. U mnoha mi to přišlo škoda; předpokládám a doufám, že se znovu objeví v dalších dílech.

Gaiman hýří nápady, odkazy, aluzemi; Careyovi vystačí jeden dva zajímavé koncepty na celou povídku. Carey je o pár úrovní pod Gaimanem a jeho komiksy o pár úrovní pod Sandmanem.

I tak je to ale příjemné počtení.

Mike Carey: Lucifer — Ďábel vchází do dveří
400 Kč s DPH

Co si přichystat do porodnice

O tom, co si mají nastávající maminky přichystat s sebou do porodnice, byly již napsány celé knihy a každý správný ženský časopis na toto téma vydává nejméně jednou za kvartál rozsáhlý a zasvěcený článek. Přestože se však bere jako samozřejmost, že nastávající tatínek pojede do porodnice též — neboť přeci nemůže toužit po ničem jiném, než držet během první, druhé i třetí doby porodní svou milovanou manželku za ruku, usmívat se na ní, a v pravidelných intervalech jí šeptat do ucha „dýchej!“ — nuže přesto jsem zatím nikde nečetl zamyšlení nad tím, co by si měl do porodnice přichystat nastávající tatínek.

Takže.

Začněme zavazadlem. Jelikož ženské časopisy předpokládají, že si maminky přichystají dostatečně elegantní a posledním trendům vyhovující tašku, nezbývá, než přichystat sobě batoh. Počítejte s tím, že jednou rukou budete podpírat svou kontrakcemi sužovanou manželku a v druhé ruce ponesete její dostatečně elegantní a posledním trendům vyhovující tašku do porodnice. Jak přitom zvládnete odemknout auto, to nevím, ale třetí taška by vám v tom rozhodně nepomohla.

Takže batoh. Řekněme už teď, že batoh pro tatínky do porodnice by měl mít objem alespoň 30 litrů. Kapsa na notebook není potřeba. Držáky na cepíny a camelbag taky ne.

Co si do batohu přichystat

• nepromokavou podložku — nechcete přeci, aby vám plodová voda zničila sedačky
• zásobu drobných — do automatů na kávu v nemocnici
• foťák. Zvykem doby je dokumentovat život člověka od jeho prvních vteřin. Rodina by vám jistě neodpustila, kdybyste z porodnice nepřivezl sadu fotek fialového novorozeňátka a vítězoslavně zpocené maminky.
• zařízení s mobilním přístupem na internet. Čekání může být dlouhé.
• něco k pití pro sebe i manželku. Coca colu raději jen pro vás.
• notebook raději snad ani ne. Manželky kupodivu nevidí rády, když si čas mezi jejich kontrakcemi zkracujete hraním her. Navíc by vám mohly zkusit notebook zabavit, aby si mohly psát kamarádkami přes internet, než je odvezete z porodnice domů. Facebook a twitter raději zkontrolujte přes mobil.

Víc věcí si raději ani nechystejte. Manželku si budou v porodnici nechávat a dá vám s sebou domů hromadu věcí jako oblečení a tak. Kdo to má tahat. No přece vy. Na to máte těch 30 litrů.

A doufejte, že to bude stačit.

Nakonec se můžete utěšit myšlenkou na to, že co budete podstupovat, není nic ve srovnání s tím, co podstoupí vaše drahá polovička, a zadoufat, že šestinedělí uteče rychle, bez laktačních psychóz, a puberta dětí nepřijde příliš brzo a nebude trvat příliš dlouho.

Budiž vám přáno.


Zde vidíte batoh, se kterým jsem manželku odbavil v porodnici už dvakrát.

Je to na něm vidět.

---
Upozornění: tento článek neberte příliš vážně; byl napsán jako rádobyhumorný pokus o uvolnění tenze při čekání na porod. Účel se zdařil, plodová voda praskla dřív, než byl dopsán.

Kde v České republice koupit časopis Wired?

Mám rád americký časopis Wired. Jeho internetovou podobu navštěvuji téměř denně. Nejsem tak radikální, jako někteří moji přátelé, kteří tvrdí, že Wired je nejlepší časopis na světě. Nicméně je to velmi dobrý časopis o informačních technologiích, vědě, životním stylu a současných tématech. Za přečtení rozhodně stojí.

Otázka zní, kde si ho můžu koupit?

A to je celkem problém. V Čechách není časopis příliš znám, odhaduji, že papírovou verzi tu čtou maximálně řádově stovky lidí. Možná spíš desítky. Na stánku tento časopis běžně nenajdete, a to ani na stánku, kde prodávají cizojazyčné časopisy. Přátelé mi poradili 2 (slovy: dvě) místa, kde je možné tento časopis v Čechách koupit. Letiště Ruzyně v Praze a Palác Neoluxor na Václavském náměstí v Praze.

To mi přijde trochu málo na to, aby to byla pravda. Rozhodl jsem se tedy, že vyzkouším možnosti přístupu à la Web 2.0 a nechám zapracovat komunitu. Vytvořil jsem mapu, na kterou může kdokoli přidávat místa, kde viděl (nebo slyšel z důvěryhodného zdroje), že je možné časopis Wired koupit. Hodí se přidat informaci o ceně. Bylo by pěkné místo prodeje vyfotit (ale sám jsem na to v Neoluxoru zapomněl :-)

Tak. A tady je slíbená mapa:

View Kde koupit časopis Wired in a larger map

Nastavení wifi pro ipod touch

Dnes jsem poměrně dlouhou dobu strávil nad nastavením wifi na domácím wifi routeru tak, aby bylo možné se přes wifi připojit s ipod touch.

Wifi router je ASUS WL500g Deluxe.

Nakonec jsem uspěl s následujícím nastavením:
Authentication method: WPA-PSK
WPA Encryption: TKIP
WPA Pre-Shared Key:

Samozřejmě, že políčka týkající se WEB vyplňovat nemusíme.

Při připojení na ipodu (Settings-Wifi, zvolit vaší síť) pak na vyžádání zadáte a je to.

WEP připojení nedoporučuji, jednak je toto šifrování nedostatečné, druhak ho zřejmě (podle diskuzí na internetu) ipody "nemají rády". Což po svých pokusech můžu celkem potvrdit :)

Novočeská přísloví

Stará česká přísloví adaptovaná na moderní urbanisticko-technologickou dobu.

Klíčová slova: nová česká přísloví, novočeská přísloví, urban proverbs.

Jsem šťastným tatínkem malé dcery. Malé, zvídavé dcery. Když došlo v otázkách na vysvětlování starých českých přísloví, ukázalo se, že vysvětlování je poněkud složité a neobratné. Nejen, že nemám, jako většina dospělých, ani nejmenší ponětí, co znamenají slova jako šproch, souvrať či pré. A i když si jejich význam dokážu snadno vygůglit, nepovažuji jejich použití za právě šťastné – tvoří slovní zásobu, která je již mrtvá a nepoužívaná a nepředstavují nic, co by si dítě spojilo s existujícím předmětem, který je součástí jeho světa. Dále pak slova jako kovář, tesař, tele či vlk jsou již použitelnější, ale přesto nepatří k objektům, se kterými by se dítě setkávalo denně a jejich použití tudíž nepřispívá k hlubšímu pochopení, ztotožnění se, každodennímu připomínání a asimilaci významu přísloví.
Dále jsem si uvědomil fakt, že staročeská přísloví vycházejí svou formou ze sociálního prostředí malé vesnice, které je výrazně nepodobné prostředí velkoměsta. Došel jsem tedy k názoru, že nastal čas na přeformulaci starých přísloví do jejich moderních ekvivalentů.
Ukázalo se, že se nejedná o triviální, ani deterministický proces. Převod tudíž prozatím nepovažuji za dokončený. Nicméně toto stádium rozpracovanosti už považuji za natolik pokročilé, že jsem se rozhodl je zveřejnit a uvolnit ke všeobecnému použití, tak, jak je to u dnešních projektů zvykem.
Při převodu nastávají problémy se zachováním zkratky, výstižnosti či vtipu. Ve všech těchto případech, pokud by mělo dojít na úkor přesnosti, dal jsem přednost přesnosti.
Koneckonců, máme tu urban culture a urban fantasy, tak bychom měli naše děti vychovávat podle urban proverbs.

V brzké době bude ustanovena pracovní skupina (Workgroup), která se bude zabývat dalším vývojem převodu přísloví.
Kolem využití přísloví se již začíná formovat tajný projekt, který zanedlouho vyústí ve startup, jehož cílem bude využití a sdílení novočeských přísloví mezi uživateli. Uživatelé si budou moci vytvářet profily, nahrávat fotografie sebe i svých dětí a vytvářet své sociální sítě.

Závěrem technická poznámka: novočeská přísloví publikuji pod licencí Creative Commons: Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported (http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/3.0/).

Nuže – pohleďte na novočeská přísloví!

---

Klávesnice je mocnější pistole.

Tak dlouho se jezdí s vozíčkem pro minerálky, až kolečko upadne.

Jak se do podchodu volá, tak se z podchodu ozývá.

Mnoho koček, holubova smrt.

Není kouře bez komínu, výfuku nebo cigarety.

Nový lux dobře vysává.

Čumí jako pes na nový auto.

I mistr jeřábník se někdy netrefí.

Co není v hlavě, musí být v motoru.

Kdo nechodí do solárka nebo nejezdí k moři, musí na polikliniku.

Nechoď k živnostníkovi, jdi rovnou k firmě.

Slézají se jako holubi na drobky.

Ze státního krev neteče.

Kdo gůglí, vygůglí.

Když šéf není ve firmě, zaměstnanci mají mejdan.

Dvakrát navrhuj, jednou programuj.

Kde nic není, ani exekutor nebere.

Za žárovkou bývá největší tma.

Když se dva perou, bulvár se směje.

Automechanikovo auto má sjeté pneumatiky.

Blog bez příspěvků, holé neštěstí.

Dobrá hospodyňka pro slevu i přes město dojede.

Ranní řidič dál dojede.

Kolik programovacích jazyků umíš, tolikrát jsi programátorem.

Bez práce nejsou hamburgry.

Lež má slabý motor.

Na každém bulváru pravdy trochu.

Kdo chce ve sněmovně býti, musí se stranou hlasovati.

Jak si nainstalovat zkušební SUSE Linux

Návod pro ty, kteří ty, kteří se potřebují připravit na zkoušku Operační systémy II na PEF ČZU a nechtějí si instalovat Linux na svůj počítač.

Chcete-li testovat shellové příkazy, napsat, zkompilovat a spustit nějaký prográmek v C a zkoušet jiné příklady ze skript Operační systémy II, potřebujete přístup k nějakému linuxovému shellu.

Nejjednodušší je, pokud máte známého, který provozuje internetový linuxový server. Můžete ho požádat, aby vám vytvořil na tomto stroji uživatelský účet. Potom si stačí stáhnout program PuTTy, pomocí kterého se k tomuto stroji připojíte z jakéhokoli počítače připojeného k internetu.

Pokud známého nemáte, zbývají vám například tyto další dvě možnosti:

1) použijete Live CD. Jedná se o bootovací CD/DVD, které když strčíte do CD/DVD mechaniky a restartujete počítač, vytvoří v paměti počítače virtuální pevný disk a nastartuje linuxový systém, aniž by cokoli ovlivnilo stav skutečného pevného disku.

2) použijete virtualizační technologii, pomocí které spustíte v jednom okně ve Windows virtuální počítač, na kterém nastartujete linux.

Já jsem zvolil, a vřele doporučuji, možnost číslo 2) z těchto důvodů:
- nemusíte nic vypalovat na CD
- můžete normálně používat váš počítač tak, jak jste zvyklí, během ladění příkladů se můžete připojit na internet a hledat pomoc v případě, že si nevíte rady
- stav virtuálního stroje můžete kdykoli uložit a zavřít jej a vrátit se k němu později
Nevýhodou oproti LiveCD jsou požadavky na disk: budete potřebovat cca 10 GB volného místa.

Takže, jak takový virtuální stroj zprovoznit? Poměrně jednoduše. Stačí stáhnout obraz virtuálního operačního systému, a potom program, který jej bude provozovat. Obojí je k dispozici zdarma.

1) nejprve ze stránky http://www.vmware.com/download/player/ stáhněte program VMware Player (velikost: cca 50 MB). Musíte jen vyplnit formulář s informacemi, kdo jste a na co chcete program využívat. Je možné zvolit, že budete program používat pro studijní účely.

2) ze stránky http://developer.kde.org/~binner/vmware/ stáhněte soubor KDE_3.5.5_on_openSUSE_10.2.zip (velikost: 789 MB). Jedná se o image nainstalovaného operačního systému openSUSE 10.2 s grafickým rozhraním KDE. Doporučuji použít SUSE linux, jelikož na něm byly zkoušeny příklady, které máme ve skriptech.

3) Nainstalujte VMware Player.

4) Rozbalte soubor KDE_3.5.5_on_openSUSE_10.2.zip.

5) Restartujte počítač.

6) Spusťte VMware Player. Zvolte možnost Open, najděte na disku rozbalenou image, vyberte jí a zvolte Open.

7) Čekejte, systém se spustí. Nakonec vás vyzve k zadání uživatelského jména a hesla. V systému je přednastavený superuživatel root s heslem toor. Přihlašte se jako root.

8) Po spuštění systému doporučuji, abyste si založili dalšího uživatele, pod kterým budete moci příklady testovat bez toho, aniž by se vám podařilo smazat nějaké systémové soubory. Uděláte to takto: najedete myší na obrázek chameleóna vlevo dole, zvolíte Computer/Administrator Settings, dále Security and Users, User Management. Ve spuštěném programu zvolíte Add, napíšete jméno, vyberete uživatelské jméno a zvolíte heslo. Nic dalšího volit nemusíte, uživatel bude automaticky ve skupině users, což, doufám, je postačující.

9) Nyní se můžete odlogovat, přihlásit se jako nový uživatel, spustit terminálovou konzoli (tlačítko hned vedle chameleóna) a začít pracovat.
Nebo můžete spustit terminálovou konzoli a přihlásit se jen pro daný terminál jako uživatel s nižšími právy. Stačí po spuštění terminálové konzole zadat příkaz "su " (su = switch user). Příkazem "whoami" pak můžete zkontrolovat, že jste v terminálu skutečně jako nový uživatel.
Terminálovou relaci můžete ukončit buď příkazem logout. Nebo jednoduše stiskem kláves Ctrl+D (příznak konce souboru).

10) Chcete-li se systémem přestat pracovat, stačí v jakékoli chvíli kliknout na křížek pro zavření okna VMW Playeru. Stav virtuálního stroje se během chvíle uloží na pevný disk a VMW Player se ukončí. Až se k němu budete chtít vrátit, stačí spustit WMPlayer a vybrat z "Recent Virtual Machines" tu vaší. Otevře se v tom stavu, ve kterém jste ji zavřeli.

Na závěr upozornění: v systému Linux je obvyklé, že focus přebírá okno ve chvíli, kdy nad něj najedete myší. Nikoli až poté, co na něj myší kliknete, jako ve Windows. Pokud tedy budete psát příkazy, a divit se, proč se neobjevují, možná máte myš nad jiným oknem...

Tak, to je myslím vše, co je pro začátek třeba.

Studiu zdar!

PS: Omlouvám se všem znalejším, než jsem já, za všechny nepřesnosti zde uvedené.

Spam, který prošel filtrem gmailu

Opatrně formulovaný tak, aby působil věrohodně a v případě žaloby byl těžko napadnutelný. S kolika lidmi asi (náhodou nejmenovaná) kolegyně Petry Leitnerové v Únotu 2008 mluvila? A s kolika (náhodou nejmenovanými) kolegy asi Petra Leitnerová hovořila? Tipoval bych, že jich budou stovky až tisíce.