Mike Carey: Lucifer — Ďábel vchází do dveří

Včera jsem se u Šumaře dočetl o existenci komiksu jménem Lucifer. Jelikož Sandmana jsem četl a postava Lucifera, na které je tato komiksová řada založena, se mi líbila, zatoužil jsem si jej ihned přečíst. To bylo naštěstí snadné — stačilo si jej půjčit v Městské knihovně na Mariánském náměstí.

Malá vsuvka. Ona vůbec se Městská knihovna dost lepší, co se týče komiksů. Mají i zmiňovaného Sandmana, Nikdykde, Bažináče a hromady dalších. Konec vsuvky.

Mike Carey je komiksovým scénáristou. Napsal například scénář ke komiksu Nikdykde (podle skvělé knihy Neila Gaimana), který u nás též vyšel.

O ději tu nic psát nebudu, protože to v recenzích nesnáším. Mohu ale nastínit: Lucifer je sandmanovský, tudíž ten, který se vzdal vlády nad Peklem a odešel do Los Angeles provozovat luxusní bar a hrát tam na piáno. Sympatické, že? Bohužel mu do baru chodí nejen lidé, ale i andělé, takže se to hraní občas komplikuje…

VAROVÁNÍ: Dále následují již jen mé nechutně laické a krutě subjektivní názory.

Byli jste varováni, čtete dále; dobře vám tak. Takže: Mike Carey píše slušně. Nikdykde bylo docela dobré. Knihu však mám v top 10, komiks nikoli. Tak dobrý zase nebyl.

Co se týče Lucifera. Byla to příjemná zábava na jedno odpoledne. Ano, možná jsem jej přečetl až příliš rychle. Skládá se ze tří povídek. První (nejdelší) byla docela pěkná, prostřední byla slabší — nejspíš moc roztahaná, poslední (bohužel nejkratší) byla výborná. Ironické je, že Lucifer se v ní téměř nevyskytuje. Možná moje pocity souvisí i se stylem kresby, který je v každé povídce jiný. Prostřední mi příliš nevyhovoval.

Šuma šumárum, dobrý výkon.

Docela mě bavily monology postav, zvlášť Lucifera. Je to taková příjemně moudro-cynicky znějící pseudointelektuální vata, ze které se však tu a tam kupodivu vyloupne pěkná perlička.

Lucifer je vlastně takový sympatický a spravedlivý chlápek, na kterého má kdovíproč hromada bytostí zlost. Bude se vám líbit.

Označení 18+ je třeba brát spíš jen jako marketingovou nálepku. Překlad Štěpána Kopřivy mě ničím neurazil. Fakt je, že mě ani ničím nezaujal.

Zaznamenal jsem dějové linie, ale i koncepty, které byly v příběhu započaty a pak už se nebyly dál rozvíjeny. U mnoha mi to přišlo škoda; předpokládám a doufám, že se znovu objeví v dalších dílech.

Gaiman hýří nápady, odkazy, aluzemi; Careyovi vystačí jeden dva zajímavé koncepty na celou povídku. Carey je o pár úrovní pod Gaimanem a jeho komiksy o pár úrovní pod Sandmanem.

I tak je to ale příjemné počtení.

Mike Carey: Lucifer — Ďábel vchází do dveří
400 Kč s DPH

Co si přichystat do porodnice

O tom, co si mají nastávající maminky přichystat s sebou do porodnice, byly již napsány celé knihy a každý správný ženský časopis na toto téma vydává nejméně jednou za kvartál rozsáhlý a zasvěcený článek. Přestože se však bere jako samozřejmost, že nastávající tatínek pojede do porodnice též — neboť přeci nemůže toužit po ničem jiném, než držet během první, druhé i třetí doby porodní svou milovanou manželku za ruku, usmívat se na ní, a v pravidelných intervalech jí šeptat do ucha „dýchej!“ — nuže přesto jsem zatím nikde nečetl zamyšlení nad tím, co by si měl do porodnice přichystat nastávající tatínek.

Takže.

Začněme zavazadlem. Jelikož ženské časopisy předpokládají, že si maminky přichystají dostatečně elegantní a posledním trendům vyhovující tašku, nezbývá, než přichystat sobě batoh. Počítejte s tím, že jednou rukou budete podpírat svou kontrakcemi sužovanou manželku a v druhé ruce ponesete její dostatečně elegantní a posledním trendům vyhovující tašku do porodnice. Jak přitom zvládnete odemknout auto, to nevím, ale třetí taška by vám v tom rozhodně nepomohla.

Takže batoh. Řekněme už teď, že batoh pro tatínky do porodnice by měl mít objem alespoň 30 litrů. Kapsa na notebook není potřeba. Držáky na cepíny a camelbag taky ne.

Co si do batohu přichystat

• nepromokavou podložku — nechcete přeci, aby vám plodová voda zničila sedačky
• zásobu drobných — do automatů na kávu v nemocnici
• foťák. Zvykem doby je dokumentovat život člověka od jeho prvních vteřin. Rodina by vám jistě neodpustila, kdybyste z porodnice nepřivezl sadu fotek fialového novorozeňátka a vítězoslavně zpocené maminky.
• zařízení s mobilním přístupem na internet. Čekání může být dlouhé.
• něco k pití pro sebe i manželku. Coca colu raději jen pro vás.
• notebook raději snad ani ne. Manželky kupodivu nevidí rády, když si čas mezi jejich kontrakcemi zkracujete hraním her. Navíc by vám mohly zkusit notebook zabavit, aby si mohly psát kamarádkami přes internet, než je odvezete z porodnice domů. Facebook a twitter raději zkontrolujte přes mobil.

Víc věcí si raději ani nechystejte. Manželku si budou v porodnici nechávat a dá vám s sebou domů hromadu věcí jako oblečení a tak. Kdo to má tahat. No přece vy. Na to máte těch 30 litrů.

A doufejte, že to bude stačit.

Nakonec se můžete utěšit myšlenkou na to, že co budete podstupovat, není nic ve srovnání s tím, co podstoupí vaše drahá polovička, a zadoufat, že šestinedělí uteče rychle, bez laktačních psychóz, a puberta dětí nepřijde příliš brzo a nebude trvat příliš dlouho.

Budiž vám přáno.


Zde vidíte batoh, se kterým jsem manželku odbavil v porodnici už dvakrát.

Je to na něm vidět.

---
Upozornění: tento článek neberte příliš vážně; byl napsán jako rádobyhumorný pokus o uvolnění tenze při čekání na porod. Účel se zdařil, plodová voda praskla dřív, než byl dopsán.